Dotace 2022

NSS vyhověl kasační stížnosti žalobkyně a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z důvodu nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně, spočívajícího v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) úřadem práce. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, tedy v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS ve shodě se svou předchozí judikaturou naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Bylo tedy třeba vážit, zda je důvod k odvodu v plné výši poskytnutého měsíčního příspěvku, či pouze k odvodu v částce odpovídající oddělitelné části dotace (pojistného) při zvážení závažnosti a významu porušení povinnosti.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, kdy předmětem sporu bylo penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Ačkoliv NSS potvrdil výrok rozsudku Krajského soudu v Brně, jenž zrušil rozhodnutí o odvolání, přisvědčil však Finanční správě s odkazem na svou předchozí judikaturu v tom, že přiznání odkladného účinku žalobě o odvodu nemá vliv na možnost Finanční správy vyměřit penále za prodlení, přičemž krajský soud tuto ustálenou judikaturu pominul. Dále pak vytkl NSS krajskému soudu nevhodný postup, kdy tento nejprve rozhodl o příslušenství daně a teprve poté o věci hlavní. Přesto však NSS uzavřel, že není přijatelná existence (po určitou dobu) pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o příslušenství daně, které nemá z důvodu zrušení rozhodnutí o odvolání ve věci odvodu oporu v pravomocně stanovené daňové povinnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, který byl žalobkyni vyměřen v důsledku nesplnění závazných monitorovacích indikátorů dotačního projektu. NSS vytkl krajskému soudu, že se nezabýval všemi žalobními body.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně vyměřeného z důvodu neoprávněného zadání víceprací v jednacím řízení bez uveřejnění. Většinu uplatněných kasačních námitek shledal NSS nepřípustnými, tyto totiž buď nekorespondovaly s žádným z napadených výroků rozsudku Krajského soudu v Plzni, nebo byly uplatněny až v řízení před kasačním soudem. Jako přípustné tak NSS shledal pouze námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku a nutnosti použití pozdější příznivější právní úpravy, ty však shledal nedůvodnými. K námitce použití pozdější právní úpravy, konkrétně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, NSS odkázal na dřívější rozsudek sp. zn. 6 Afs 160/2020a konstatoval, že není důvod se od závěrů tam uvedených odchýlit, neboť odvod za porušení rozpočtové kázně není trestní sankcí, a proto je odkaz na Listinu základních práv a svobod v tomto ohledu nepřípadný.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil tak rozsudek Krajského soudu v Brně ve sporné věci – nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) Úřadem práce ČR. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, resp. v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Správní orgány musí odlišit případy nízké závažnosti (jako je ten žalobkyně) od těch zjevně mnohem závažnějších, což v daném případě nenastalo. Stoprocentní odvod tak nemůže být důvodný, jedná-li se o marginální nedostatek při čerpání dotace.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky ve věci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně a potvrdil tak závěry Finanční správy. Předmětem sporu byla otázka, zda a za jakých podmínek mohl příjemce dotace odstoupit od projektu. NSS se ztotožnil se závěry Finanční správy, které potvrdil i Krajský soud v Brně, že podmínky dotace odstoupení od projektu neumožňovaly, nadto v momentě, kdy již byla dotace vyplacena, a projekt byl zrealizován. Jelikož porušení rozpočtové kázně bylo zjištěno čistě na základě daňové kontroly, nepřipadal zde v úvahu postup dle § 14f zákona o rozpočtových pravidlech.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatelky a potvrdil tak správnost postupu Finanční správy při vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. K námitce, že by při vyměření penále mělo být přihlédnuto k okolnostem případu a časovému odstupu od vyměření odvodu, NSS zopakoval s odkazem na své předchozí judikáty závěry, že právní úprava penále neposkytuje finančním orgánům prostor pro správní uvážení, zákon o rozpočtových pravidlech určuje okamžik počátku prodlení bezvýjimečně, či že právní úprava penále obsažená v § 44a zákona o rozpočtových pravidlech je považována za legitimní. NSS dále zdůraznil, že úprava penále je založená na objektivní odpovědnosti, přičemž na věc je třeba nahlížet optikou toho, že dotace je formou určitého dobrodiní ze strany státu a její poskytnutí je tím pádem spojeno s přísnými následky při jejím neoprávněném použití.

NSS vyhověl kasační stížnosti stěžovatele a zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ostravě  – pobočka v Olomouci, tak rozhodnutí odvolacího orgánu, a to z důvodu nepřiměřenosti stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně, spočívajícího v pozdní úhradě pojistného na zdravotní a sociální pojištění vycházející z dohody o poskytnutí příspěvku (dotace) úřadem práce. Byť tato dohoda stanovila, že v případě předmětného porušení je třeba vrátit vyplacený měsíční příspěvek, tedy v takové výši, v jaké byl odvod vyměřen, NSS naznal, že odvod nemůže vycházet striktně z textu dohod a je třeba i v takovém případě uplatnit princip proporcionality. Bylo tedy třeba vážit, zda je důvod k odvodu v plné výši poskytnutého měsíčního příspěvku, či pouze k odvodu v částce odpovídající oddělitelné části dotace (pojistného) při zvážení závažnosti a významu porušení povinnosti.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. NSS zamítl kasační námitky stran „zastaralé“ judikatury z důvodu, že otázka penále je dle NSS řešena samotným zákonem (rozpočtová pravidla), orgány Finanční správy ani správní soudy nemají prostor pro odlišné rozhodování či snad vytváření „modernější“ judikatury. NSS upozornil, že i když je právní úprava penále přísná, není dle Ústavního soudu protiústavní, má motivovat příjemce dotace k vrácení neoprávněně použitých prostředků dotace státu co nejdříve. Počátek doby prodlení a výši penále zákon určuje bezvýjimečně.