Daň z příjmů 2022

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy na dani z příjmů právnických osob, která postupovala správně, pokud při určení ceny obvyklé dle § 23 odst. 7 ZDP vycházela z ceníkových cen České televize, k nimž připočetla částku za výrobu sponzorského vzkazu. NSS také vyslovil, že lze cenu obvyklou stanovit částkou (tj. bez rozpětí), a to v případech, kdy je hodnocena konkrétně vymezená věc nebo služba.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměřených příjmů z nájmu dle § 9 ZDP. NSS ve shodě s Krajským soudem v Ústí nad Labem aproboval závěry Finanční správy, která doměřila daň z příjmů z nájmu daňovému subjektu za situace, kdy manželovi daňového subjektu daň z těchto příjmů stanovena nebyla, a kdy daňový subjekt měl k těmto příjmům těsnější vztah. NSS současně uvedl, že správce daně se nemohl v projednávané věci zabývat zákonností pravomocného rozhodnutí jiného správce daně v řízení u manžela daňového subjektu, které pro něj s ohledem na zásadu presumpce správnosti bylo závazné.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který shledal, že za zdaňovací období roku 2012 týkající se daně z příjmů právnických osob uplynula lhůta pro stanovení daně. NSS se ztotožnil s výkladem odvolacího orgánu, že prodloužení lhůty ve smyslu § 148 odst. 2 písm. a – e) daňového řádu se neodvíjí od příslušného úkonu, ale až od konce původně stanovené lhůty.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci posouzení daňové uznatelnosti uplatněných výdajů dle zákona o daních z příjmů a oprávněnosti nároku na odpočet dle zákona o dani z přidané hodnoty. NSS konstatoval, že Krajský soud v Praze dospěl ke správnému závěru, že daňový subjekt v daňovém řízení neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že došlo k reálnému poskytnutí poradenských a zprostředkovatelských služeb ze strany dodavatele daňového subjektu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti daně z příjmů právnických osob z důvodu, že k doměření daně došlo až po uplynutí lhůty pro stanovení daně. Dle NSS postup správce daně předcházející sepsání protokolu o zahájení daňové kontroly nebyl vyhledávací činností, jak deklaroval správce daně, ale daňovou kontrolou. Lhůta pro stanovení daně tak dle NSS běžela znovu ode dne zahájení kontrolní činnosti v návaznosti na vymezení jejího předmětu a rozsahu, nikoliv ode dne formálního zahájení daňové kontroly. V důsledku toho došlo k doměření daně po uplynutí lhůty pro stanovení daně.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci výkladu právní úpravy slevy na manželku podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP. NSS dospěl k závěru, že Krajský soud v Plzni nesprávně vyložil předmětné ustanovení, pokud se domníval, že rozhodujícím okamžikem pro posouzení uplatnění slevy je vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti v prosinci 2012. Rozhodující pro určení celkového příjmu manželky za rozhodné zdaňovací období je totiž okamžik skutečného přijetí peněžního plnění, tedy v tomto případě leden 2013, bez ohledu na to, v jakém období nárok na takové plnění vznikl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy na dani z příjmů právnických osob, která neakceptovala odpočet na výzkum a vývoj, neboť daňový subjekt nesplnil formální náležitosti tohoto odpočtu dle § 34 odst. 5, resp. § 34c ZDP. NSS také zdůraznil, že pro vyhodnocení dosažitelnosti a ověření splnění cíle po ukončení je nezbytné trvat na jeho dostatečné specifikaci.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu, kdy byl předmětem sporu nezákonný zásah spočívající v daňové kontrole daně z příjmů právnických osob zaměřené na ověření oprávněnosti uplatněného odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. NSS s ohledem na specifické okolnosti případu konstatoval, že místní šetření bylo možné v daném případě považovat za zahájení daňové kontroly, a to s ohledem na značný počet předložených listin při místním šetření, jakož i skutečnost, že až po více jak jednom roce od tohoto místního šetření byla formálně zahájena daňová kontrola. Dle NSS tak správce daně překročil meze místního šetření, které má být charakteristické pouze zjišťováním podkladových informací a mapováním terénu. Daňovou kontrolu zahájenou protokolem o zahájení daňové kontroly je tak nutné považovat za zahájenou v rozporu s § 85 odst. 5 daňového řádu.

NSS částečně vyhověl kasačním námitkám daňového subjektu ve věci daně z příjmů právnických osob a vrátil věc Krajskému soudu v Brně z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti rozsudku. Krajský soud se nevypořádal s žalobní námitkou, dle které měl správce daně v posuzované věci přistoupit ke stanovení daně podle pomůcek a neuvádí nic ani k námitce nezohlednění esenciálních nákladů. Ostatní kasační námitky NSS odmítl a potvrdil názor krajského soudu, resp. daňových orgánů, že na daňový subjekt přešlo důkazní břemeno a ten neprokázal, zda deklarovaná plnění dodali deklarovaní dodavatelé, příp. v jakém rozsahu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy na dani z příjmů právnických osob, která zpochybnila oprávněnost daňovým subjektem přebíraných nákladů dle § 24 odst. 1 ZDP od mateřské společnosti z Korejské republiky za technickou podporu a pomoc na základě licenční smlouvy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci daně z příjmů právnických osob a neprokázání reklamních služeb dle § 24 odst. 1 ZDP.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy na dani z příjmů právnických osob o neakceptaci odpočtu na výzkum a vývoj, neboť daňový subjekt nesplnil formální náležitosti projektu výzkumu a vývoje neuvedením všech osob podílejících se na projektu a jejich pracovněprávního vztahu včetně kvalifikace, a nevedení řádné oddělené evidence těchto výdajů. NSS také zdůraznil, že formální náležitosti nejsou pouze doplňkem, které by bylo možné zhojit předložením jiných podkladů.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy, která neuznala daňovému subjektu náklady za neprokázané reklamní služby ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP, a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení, neboť ten nepřihlédl ke všem důkazům a izolovaně posuzoval toliko některé z nich. NSS tedy nepotvrdil závěr krajského soudu, že orgány Finanční správy vykročily z mezí volného hodnocení důkazů.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměření daně z příjmů právnických osob. NSS shledal postup Krajského soudu v Hradci Králové za správný, když se nezabýval pozdě uplatněnými žalobními námitkami a dále NSS podrobnou analýzou § 148 daňového řádu potvrdil, že nedošlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně.

NSS nepřisvědčil kasační stížnosti Finanční správy ve věci daně z příjmů právnických osob, konkrétně v otázce, zda zálohy na pořízení dlouhodobého majetku placené v cizí měně je nutno považovat za pohledávky a při jejich oceňování zohledňovat aktuální vývoj měnového kurzu a z toho plynoucí případné kurzové zisky a ztráty. NSS uzavřel, že v zájmu věrnosti obrazu účetnictví je nezbytné trvat na tom, aby tyto zálohy přeceňovány nebyly. Pouze za situace, kdy je s ohledem na konkrétní okolnosti případu pravděpodobné následné nedodání majetku a vrácení uskutečněné platby, je nutné o zálohách účtovat jako o pohledávkách, které podléhají povinnosti přeceňování.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů fyzických osob, konkrétně posouzení druhu příjmu za výkon činnosti civilního experta v rámci zahraničních misí. NSS dospěl k závěru, že příjem daňového subjektu z předmětné činnosti byl správně posouzen jako příjem z výkonu nezávislého povolání ve smyslu § 7 odst. 2 písm. c) ZDP, neboť činnost daňového subjektu naplňovala znaky soustavnosti, pravidelnosti a značné míry kreativity ohledně dosažení stanoveného výsledku. NSS dále konstatoval, že v případě příspěvku na pobytové výlohy vyplácené daňovému subjektu v rámci daných misí nebyly naplněny podmínky pro osvobození od daně dle § 4 odst. 1 písm. zh) ZDP.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci daně z příjmů fyzických osob, konkrétně se řešila otázka posouzení provedených stavebních prací jako opravy nebo technického zhodnocení. Dle NSS pokud veškeré stavební úpravy byly prováděny v rámci jedné stavební akce směřující ke změně technických parametrů a způsobu využití nemovitosti, není nutné zkoumat charakter každé dílčí jednotlivé úpravy, tj. zda snad některá dílčí stavební činnost mohla být opravou. V takovém případě se jedná o technické zhodnocení. NSS dále konstatoval, že daňový subjekt postupoval v rozporu se zákonem o rezervách, pokud rezervu nepoužil k opravě hmotného majetku, nýbrž k provedení technického zhodnocení. 

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci otázky zdanění příjmů fyzické osoby dle § 10 ZDP. NSS dospěl k závěru, že daňový subjekt unesl své důkazní břemeno stran příjmů přijatých na bankovní účet daňového subjektu od právnické osoby, které byly následně bezhotovostně převáděny jiné právnické osobě v souvislosti s fakturami týkajícími se obchodních případů mezi těmito právnickými osobami. Naopak u příjmů přijatých na bankovní účet daňového subjektu, které měly být daňovým subjektem v hotovosti předávány jiným právnickým osobám, dal NSS za pravdu daňovým orgánům, že daňový subjekt své důkazní břemeno neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy na dani z příjmů právnických osob o neprokázání skutečně vynaložených výdajů za nákup dřevní hmoty dle § 24 odst. 1 ZDP. Daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno ohledně prokázání nákupu dřevní hmoty od deklarovaných dodavatelů v deklarovaném rozsahu a ceně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci doměření daně z příjmů právnických osob dle § 23 odst. 7 ZDP, neboť daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ve vztahu k doložení zjištěných cenových rozdílů. NSS také vyslovil, že při stanovení ceny obvyklé daňové orgány postupovaly správně, když nezohlednily předložený alokační klíč a studii o transferových cenách mezi spojenými osobami.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup daňových orgánů při doměření daně z příjmů právnických osob, které zpochybnily uskutečnění nákladů dle § 24 odst. 1 ZDP za dodávky zboží a služeb vč. reklamních plnění. NSS také potvrdil nesprávné snížení základu daně o pohledávku zaniklou na základě narovnání z důvodu neprokázání její skutečné existence.