Daň z přidané hodnoty 2022

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci nevyhovění žádosti o vrácení DPH. Předmětem sporu bylo použití zvláštního režimu zdanění pro cestovní služby podle § 89 zákona o DPH v případě služeb organizace propagační akce včetně dopravy a ubytování poskytnuté daňovým subjektem, který je osobou registrovanou k dani v Německu. NSS s odkazem na znění zákona o DPH a judikaturu SDEU konstatoval, že poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, je povinen použít zvláštní zdaňovací režim pro poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. Zákonnost napadeného rozhodnutí pak nelze zpochybnit ani námitkou, že daňový subjekt není cestovní kanceláří, neboť propagační akce byla svou povahou (typem poskytovaných služeb – zajištění prostor a vybavení, kyvadlová doprava z letiště do hotelu nebo k areálu, ubytování v hotelu, stravování po dobu akce, okružní jízdy po polích a zemědělském areálu, služby tlumočníka) plně srovnatelná se službami běžných cestovních kanceláří.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Finanční správy ve věci nepřiznání úroku z vratitelného přeplatku dle § 155 odst. 5 daňového řádu na základě podaného dodatečného daňového přiznání na snížení DPH. Daňový subjekt se v dané věci domáhal vyplacení úroků podle rozsudku Kordárna (sp. zn. 7 Aps 3/2013). NSS však dovodil, že rozsudek ve věci Kordárna není aplikovatelný na nyní posuzovanou věc, neboť přeplatek, který vznikl po vydání rozhodnutí o odvolání, protože daňový subjekt předložil doklady až v odvolacím řízení, byl vrácen daňovému subjektu řádně a včas na základě jeho žádosti. Úrok dle § 254a daňového řádu týkající se délky prověřování nároku na odpočet v prvostupňovém řízení, byl předmětem jiného rozhodnutí správce daně, proti kterému daňový subjekt nebrojil.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci zajišťovacích příkazů. NSS shledal podmínky pro vydání zajišťovacího příkazu za nesplněné a neztotožnil se tak se správcem daně ve věci hodnocení přiměřené pravděpodobnosti budoucího stanovení daně. I přes popis objektivních okolností dle názoru NSS v rozhodnutí správce daně absentuje ucelenější popis skutkových zjištění, která by svědčila o tom, že smyslem a účelem obchodu mezi daňovým subjektem a jeho dodavateli bylo podvodné vylákání odpočtu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci prokázání vědomé účasti daňového subjektu v řetězci zatíženém podvodem na DPH. Jednalo se již o druhé kolo u NSS, kdy NSS konstatoval, že Krajský soud v Praze rozhodoval v intencích jeho dřívějšího závazného právního závěru. NSS nezpochybnil tvrzení správce daně, že cena za poskytnuté plnění (vysílání reklamy) byla výrazně vyšší než cena obvyklá, ale tato skutečnost nezakládá dle názoru NSS správci daně oprávnění neuznat nárok na odpočet DPH, neboť zeť daňového subjektu, který za něj jednal, přes své ekonomické vzdělání měl zjevně nedostatečné znalosti a zkušenosti v oboru reklamy, a proto se mu cena mohla zdát přiměřená. Za daných okolností nelze proto jednoznačně uzavřít, že si daňový subjekt musel být výrazné cenové nepřiměřenosti a účasti na podvodu vědom.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH z důvodu účasti na podvodu. Daňový subjekt nakupoval řepkový olej převážně v Polsku, přečerpával jej v ČR a následně prodával a přepravoval zpět do Polska. Prodej zpět do Polska se uskutečňoval přes bulharskou společnost do polské nekontaktní společnosti, která nevykázala žádné intrakomunitární plnění a neodvedla daň. NSS potvrdil, že díky personálnímu propojení musel daňový subjekt vědět, že bulharská společnost neobdržela platby od konečného odběratele, a současně, že ve většině případů byl řepkový olej dodáván zpět do Polska na stejnou adresu, odkud byl dovezen, a to v průběhu 24 hodin. Nákupy v řetězci tak neměly pro zúčastněné podnikatele žádný ekonomický smysl, neboť zboží mohli pořídit přímo od výrobce v místě dodání za výhodnější cenu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z důvodu změny okolností po vydání rozhodnutí. Předmětem sporu byl úrok z prodlení na DPH, kdy NSS potvrdil závěry Finanční správy, že v řízení týkajícím se úroku z prodlení nelze přezkoumávat zákonnost rozhodnutí, kterým byla stanovena vlastní daňová povinnost (jejíž neuhrazení vedlo ke vzniku úroku z prodlení). NSS ale konstatoval, že příslušenství sleduje osud daně, a protože v době rozhodování NSS bylo zjištěno, že platební výměr na předmětnou daň byl zrušen, došlo tak v daném případě k výjimce, která prolomila pravidlo stanovené v § 75 odst. 1 s. ř. s., podle nějž při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Konkrétně jde o to, že soud přihlédl i ke skutečnostem, které nastaly později, a zohlednil pozdější zrušení doměřené daňové povinnosti.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (stavebních prací). Daňový subjekt pro prokázání svého nároku navrhoval provedení výslechů svědků ukrajinské národnost. Správce daně učinil pro zajištění tohoto důkazu veškeré možné kroky v tuzemsku včetně kontaktů na jejich rodinné příslušníky, nicméně uvedení svědci se výpovědi vyhýbali se zdůvodněním, že odcestovali na Ukrajinu. Krajský soud z důvodu neprovedení svědeckých výpovědí rozhodnutí Finanční správy zrušil a zavázal správce daně provést výslechy přes mezinárodní dožádání. NSS shledal v souvislosti se současnou situací na Ukrajině tento požadavek soudu za nesplnitelný, a proto uložil krajskému soudu, aby posoudil ostatní důkazní prostředky, zda svědčí ve prospěch unesení důkazního břemene daňovým subjektem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z deklarovaných úklidových prací. NSS konstatoval, že se ztotožňuje s hodnocením Krajského soudu v Brně i správce daně, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran faktického poskytnutí prací deklarovaným dodavatelem, a to ani na základě provedených výslechů svědků. NSS se také vyjádřil k tzv. esenciálním výdajům, které nelze na případy týkající se DPH aplikovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z nákupu dřevní hmoty. V rámci daňového řízení dospěl správce daně k závěru, že daňový subjekt prokázal faktické přijetí dřevní kulatiny, ale neprokázal osobu deklarovaného dodavatele. NSS přisvědčil závěrům správce daně a uvedl, že v posuzovaném případě daňový subjekt dostatečně neprokázal dodání zdanitelného plnění deklarovaným dodavatelem, a to ani daňovými doklady ani svědeckými výpověďmi a současně z okolností posuzovaného případu nevyplynuly indicie, které by ukazovaly na existenci jiného (skutečného) dodavatele, který by byl osobou povinnou k dani.

Rozšířený senát NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy, ale korigoval závěr Krajského soudu v Praze. Předmětem sporu byl nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od neprokázaného deklarovaného dodavatele, kdy NSS v této věci položil předběžnou otázku SDEU, který rozhodl dne 9. 12. 2021 (C-154/20). NSS tedy v souladu se závěry SDEU uvedl, že na rozdíl od dosavadní správní praxe je třeba připustit možnost, že hmotněprávní podmínky vzniku nároku na odpočet DPH mohou být naplněny, i když nebude zjištěna identita dodavatele. Toto nastane v případě, kdy daňový subjekt prokáže, že skutečný dodavatel měl postavení plátce DPH. NSS tedy konstatoval, že právě proto, že daňový subjekt ani správce daně nemohli v předmětném řízení předvídat, že pro posouzení splnění hmotněprávních podmínek vzniku nároku na odpočet DPH pro případ neprokázání konkrétního dodavatele může hrát roli otázka ověření postavení náhradního dodavatele jako plátce DPH, je třeba dát daňovému subjektu možnost, aby unesl svoje důkazní břemeno a prokázal postavení skutečného dodavatele jako plátce DPH, i když by nebyla známa jeho totožnost. Proto vrátil věc k řízení správci daně a zavázal jej tímto právním názorem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neoprávněného uplatnění nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byly fiktivní přijaté faktury, kterými se daňový subjekt snažil o tzv. daňovou optimalizaci. NSS uvedl, že správce daně na základě kombinace důkazů řádně opatřených v daňovém a trestním řízení prokázal existenci skutečností, které zakládají natolik vážné a důvodné pochyby o souladu dokladů předložených daňovým subjektem se skutečností, že tyto činí nevěrohodnými, neúplnými, neprůkaznými nebo nesprávnými ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. NSS se také vyjádřil k námitce, že správce daně nebyl oprávněn převzít důkazy z trestního řízení, kdy uvedl, že použití důkazů získaných v trestním řízení pro účely důkazního řízení daňového je zásadně přípustné, a to včetně použití listin, z nichž je patrný obsah výpovědí svědků z jiných řízení. Ustanovení § 93 odst. 3 daňového řádu pak nestanoví nutnost automatického opakování výslechů, nýbrž věc ponechává na procesní aktivitě daňového subjektu, který má o takové opakování výpovědi v rámci daňového řízení požádat. Neučiní-li tak, nelze po správci daně bez dalšího požadovat automatické opakování všech výslechů.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neuznání nároku na odpočet DPH při rekonstrukci objektu. Předmětem sporu byla skutečnost, zda objekt bude v budoucnu sloužit pro rodinné účely nebo jako penzion. NSS se ztotožnil se správcem daně a uvedl, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno a neprokázal použití k ekonomické činnosti, resp. ani přípravu na provozování ekonomické činnosti, a nesplnil tak podmínky nároku na odpočet ve smyslu zákona o DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu ve věci nezákonného zásahu spočívajícího v zaevidování nedoplatku na DPH na osobním daňovém účtu, neboť Krajský soud v Praze se v dané věci neřídil závazným právním názorem NSS spočívajícím v nutnosti meritorního posouzení věci evidence daní.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci úroku z prodlení na DPH. Předmětem sporu byl okamžik vzniku nadměrného odpočtu, kdy NSS konstatoval, že nadměrný odpočet právně vzniká teprve vyměřením, nikoli již uplatněním nároku v daňovém přiznání. Teprve od tohoto okamžiku s ním lze zákonem předvídaným způsobem nakládat, tzn. použít jej na úhradu nedoplatku na témže osobním daňovém účtu (započtení), či jej jako přeplatek použít na úhradu nedoplatku nacházejícího se na jiném osobním daňovém účtu, anebo pokud není žádného nedoplatku, tak jej coby vratitelný přeplatek bez žádosti vrátit v zákonné lhůtě odvíjející se od vyměření nadměrného odpočtu. To platí i v případě, pokud byl nadměrný odpočet vyměřen po postupu k odstranění pochybností ve stejné výši, jak byl uveden v daňovém přiznání.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neoprávněného nároku na odpočet DPH z pořízení vozidla Škoda Superb a přestavby vozidla Renault. NSS se ztotožnil se závěry správce daně, že daňový subjekt neprokázal použití vozidla Superb pro svoji ekonomickou činnost a v případě vozidla Renault neprokázal, že vůbec došlo k uskutečnění deklarovaných přijatých plnění.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy ve věci nezákonného zásahu týkajícího se daňové kontroly na DPH a zadržování nadměrného odpočtu. Ve věci již rozhodoval NSS podruhé, když byl předchozí rozsudek NSS i Městského soudu v Praze zrušen Ústavním soudem na základě ústavní stížnosti daňového subjektu, který řešil otázku přípustnosti zadržování nesporné části nadměrného odpočtu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci doměřené DPH. Daňový subjekt v kasační stížnosti nenamítal nic konkrétního proti posouzení důvodů doměření daně, ale soustředil se na skutečnost, že Městský soud v Praze nevyhověl žádosti zástupce daňového subjektu o odročení jednání případně nařízení videokonferenčního jednání. NSS k tomu uvedl, že městský soud v posuzované věci nepochybil, když nevyhověl této žádosti zástupce daňového subjektu a věc projednal v jeho nepřítomnosti, neboť z vyjádření soudu je zřejmé, že se jednalo již o sedmou opakovanou žádost zástupce z důvodu pandemické situace, kdy však bylo zjištěno, že i v době, kdy bylo jeho žádostem vyhověno, se tento jiných jednání zúčastnil. Stran požadavku zástupce na konání jednání prostřednictvím videokonferenční techniky městský soud uvedl, že jednací síň, v níž se má nařízené jednání konat, není pro tyto účely vybavena, což vyhodnotil NSS jako relevantní zdůvodnění.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo, že daňový subjekt neprokázal, že by přijal zdanitelná plnění od deklarovaného dopravce (dopravce měl ve své evidenci zaevidovány faktury se stejným číslem pro jiného odběratele). NSS se vyjádřil i ke vztahu daňového a trestního řízení a uvedl, že předmětem daňového řízení bylo zjištění splnění podmínek nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, kde nese důkazní břemeno daňový subjekt. Naopak trestní řízení je řízením o vině či nevině a vinu prokazují orgány činné v trestním řízení. Nedostatek důkazů o vině daňového subjektu v trestním řízení tak bez dalšího neznamená, že daňový subjekt unese důkazní břemeno ohledně prokázání splnění podmínek daňového odpočtu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran zapojení daňového subjektu po podvodu na DPH se zlatem. NSS konstatoval, že ze správcem daně zjištěných důkazů vyplývá, že uměle vytvořený obchodní řetězec při obchodech se zlatem, resp. výrobky vyrobenými původně z investičního zlata, vykazoval takové nestandardní prvky, které vedly správce daně správně k závěru odepření nároku na odpočet z důvodu vědomé účasti na transakcích zatížených podvodem na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že správce daně na základě dostatečně konkrétních skutečností důvodně zpochybnil, že deklarovaná plnění (marketingové studie, průzkum spokojenosti, analýzy, atp.) byla fakticky přijata či že je daňový subjekt alespoň přijal v podobě, v níž je deklaroval. Pochybnosti správce daně daňový subjekt nerozptýlil, a proto je správný závěr, že důkazní břemeno neunesl. Dále se NSS zabýval námitkami stran použití důkazů z trestního řízení a konstatoval, že v postupu správce daně neshledal pochybení. Podstatné je, že pochybnosti správce daně o uskutečnění sporných plnění deklarovaným způsobem plynou i z důkazů pocházejících z daňového řízení, závěry správce daně nestojí výhradně na důkazech z trestního řízení a současně nejsou tyto důkazy (z trestního a daňového řízení) ve vzájemném rozporu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo, že daňový subjekt neprokázal, že se se přijatá zdanitelná plnění (různé studie a analýzy) deklarovaná na daňových dokladech opravdu přijala, respektive že šlo o reálná plnění mající vztah k jeho vlastní ekonomické činnosti

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu ve věci žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty. Kasační stížnost směřovala proti usnesení o odmítnutí žaloby Městským soudem v Praze ve věci nečinnosti správce daně spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty. NSS potvrdil názor městského soudu, který žalobu odmítl z důvodu opožděnosti, neboť lhůta stanovená v § 82b odst. 6 zákona o DPH je lhůtou, od níž je potřeba počítat lhůtu pro podání žaloby na ochranu před nečinností podle § 80 s.ř.s.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z pořízení dlouhodobého hmotného majetku vybavení odbavovací haly, která byla využívána v souvislosti s integrovaných dopravním systémem Královéhradeckého a Pardubického kraje. NSS zrušil rozsudek krajského soudu z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť se soud nevypořádal s námitkami daňového subjektu, že nevykonává činnost veřejné správy, ale činnost ekonomickou.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Předmětem sporu bylo odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění z důvodu identifikovaného podvodu. NSS potvrdil závěry správce daně ohledně chybějící daně a s tím související narušení neutrality systému DPH.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pro nepřezkoumatelnost. Původně řešená otázka se týkala posouzení podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží do jiného členského státu. Předmětem sporu u NSS však byla skutečnost, zda může správce daně odmítnout návrh daňového subjektu na provedení svědecké výpovědi, resp. její zopakování podle § 93 odst. 3 daňového řádu. NSS jednoznačně dospěl k závěru, že správce daně nemůže tento požadavek odmítnout (a to ani pro zjevnou nadbytečnost, výjimku by tvořila pouze situace, pokud by se jednalo o návrh veskrze účelový s cílem mařit či prodlužovat řízení, popřípadě, pokud by provedení výslechu nebylo proveditelné), pokud záznam o svědecké výpovědi z jiného řízení do daňového řízení přebral a zařadil mezi podklady pro rozhodnutí. NSS však přisvědčil Finanční správě v tom, že krajský soud neposoudil vliv této procesní vady na zákonnost rozhodnutí, resp. zrušil rozhodnutí jako celek, aniž posoudil, že se neprovedená svědecká výpověď vůbec nevztahoval k přijatým zdanitelným plněním a neuznanému nároku na odpočet.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci vědomé účasti daňového subjektu na transakcích s hutním materiálem, jejichž účelem bylo vylákání výhody na DPH. NSS uvedl, že vlastní argumentace kasační stížnosti se téměř doslova shoduje s obsahem žaloby a vůbec nereaguje na rozsudek Krajského soudu v Brně. NSS pak uzavřel, že námitky daňového subjektu, které bylo možné i přes jejich obecnost posoudit jakožto přípustné, neshledal důvodnými.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH při obchodování s paletami, kdy na začátku řetězce byl polský výrobce a palety po řadě předprodejů končily u odběratelů daňového subjektu v tuzemsku nebo v jiném členském státě. NSS uvedl, že neopodstatněné přeprodeje se zapojením většího počtu mezičlánků pouze přeprodávajících zboží jsou typické právě pro karuselové podvody, naopak racionálně chovající se subjekty by měly mít snahu množství těchto neproduktivních (přeprodávajících) článků eliminovat. NSS také jednoznačně odmítl názor zástupce daňového subjektu, že nezaplacená, ale přiznaná daň nikdy nemůže být ztracenou daní, protože ji jiná osoba dluží, tedy logicky nechybí a je na daňovém orgánu, aby si ji od něj vymohl.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci neuznání nároku na odpočet DPH z plnění od deklarovaného dodavatele. NSS uvedl, že nelze přisvědčit závěru správce daně stran nemožnosti uskutečnit plnění deklarovaným dodavatelem, neboť v daňové kontrole provedené ve stejné době právě u deklarovaného dodavatele, byla tato plnění ze strany dodavatele prokázána a vyhodnocena jako věrohodná.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci odstranění nečinnosti a vydání rozhodnutí o odvolání proti dodatečným platebním výměrům na DPH. NSS konstatoval, že je nepochybné, že interně stanovená lhůta (pokyn MF-5) pro vydání rozhodnutí po zrušujícím rozsudku uplynula, a proto byl odvolací orgán povinen vydat rozhodnutí. Na tom nezměnil nic ani fakt, že v okamžiku podání žaloby jím byly již vydány pokyny k doplnění odvolacího řízení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání splnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání zboží do JČS. Předmětem sporu byla skutečnost, že daňový subjekt neprokázal, že k dodání zboží na Slovensko došlo způsobem a v rozsahu deklarovaném na předmětných daňových dokladech, resp. neprokázal osobu odběratele.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost, neboť se krajský soud nevypořádal s námitkou legitimního očekávání ve věci opravy DPH dle § 44 zákona o DPH u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení. Daňový subjekt se domáhal účinků rozsudku NSS sp. zn. 9 Afs 170/2014 v tom smyslu, že nebyl povinen jako dlužník snížit nárok na odpočet u nezaplacené pohledávky, která vznikla v období delším než 6 měsíců před prohlášením jeho úpadku. NSS shledal, že v tomto je kasační stížnost důvodná, neboť krajský soud se při svém rozhodování odkázal na účinky usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 1 Afs 29/2018 ze dne 16. 7. 2019, aniž by se zabýval účinky změny judikatury v době běžícího soudního řízení. NSS dále zavázal krajský soud, aby posoudil při svém rozhodování i účinky rozsudku SDEU C-398/20 ze dne 11. 11. 2021.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy u případu zatížení obchodních transakcí s drahými kovy podvodem na DPH. NSS rekapituloval objektivní okolnosti obchodů, které svědčily o jejich nestandardnosti (předávání zboží v kufřících z osobních aut, rezignace na kontrolu ryzosti, neověřování původu zboží, atp.) a vědomosti daňového subjektu o účasti na podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci neprokázání splnění podmínek pro osvobození od DPH při dodání řepkového oleje do Polska. NSS dospěl k závěru, že správce daně bude v dalším řízení povinen prověřit, komu zboží bylo opravdu dodáno, jelikož v původním řízení se ukázalo, že tvrzení odběratelé zboží ve skutečnosti neodebrali.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy ve věci účasti daňového subjektu na transakcích s PHM zatížených podvodem na DPH. Předmětem sporu bylo řetězové obchodování s naftou, kdy daňový subjekt nakupoval naftu od tuzemského dodavatele s tím, že platbu zasílal přímo na účet zahraniční rafinerie, neboť účet dodavatele byl obestaven policií a Finanční správou. Správce daně shledal v daném modelu obchodování porušení neutrality i objektivní okolnosti svědčící o vědomém zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. S tímto závěrem se však NSS neztotožnil a konstatoval, že daňový subjekt věrohodně vysvětlil, proč platil na účet subdodavatele a že správce daně důkazní břemeno pro prokázání podvodu neunesl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu v oblasti DPH a potvrdil závěry Finanční správy stran neprokázání podmínek osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu, neboť daňový subjekt neprokázal, že by zboží bylo fakticky přepraveno do Polska.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu v oblasti DPH a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost. Nepřezkoumatelnost NSS spatřoval v tom, že městský soud zcela opomněl vypořádat žalobní námitky ohledně neutralizace dokladů a personální propojenosti daňového subjektu a dodavatele zboží (byť třeba jen tím, že souhlasí se závěry Finanční správy).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH, neboť většina přijatých zdanitelných plnění (dodávky mobilních telefonů), byla zasažena řetězovým podvodem. Obchodní model byl postaven výhradně na získání nadměrného odpočtu DPH při dodání zboží do jiného členského státu, kdy se toto zboží přes odběratele daňového subjektu dostávalo zpět do České republiky, a to i znovu k dodavatelům zapojeným do řetězce. NSS uvedl, že daňový subjekt díky personální propojenosti s jednotlivými články řetězce musel vědět o ekonomické nelogičnosti zapojení některých článků řetězce, včetně sebe.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění zasažených podvodem. NSS konstatoval, že okolnosti nabídky i mnohonásobně navýšená cena plnění měly v daňovém subjektu přinejmenším vzbudit obezřetnost a on tak měl podniknout alespoň minimální kroky k ověření ceny nebo bližšího posouzení služby a jejího přínosu. Ze spisu je však zřejmé, že daňový subjekt tyto kroky neučinil, a proto se NSS ztotožnil se závěrem správce daně, že se daňový subjekt účastnil obchodních transakcí zasažených podvodem na DPH, o němž měl a mohl vědět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zasažení obchodních transakcí podvodem na DPH. Jednalo se již o druhé kolo rozhodování u NSS, kdy předtím NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy stran kompletnosti spisového materiálu. Daňový subjekt obchodoval se strojními součástmi v řetězci personálně spojených subjektů, kdy přepravu kolujícího zboží zajišťoval sám daňový subjekt a tyto obchody v řetězci navíc neměly žádný ekonomický smysl, neboť zboží bylo možné pořídit přímo od výrobce za výhodnější cenu. NSS proto dospěl shodně se správcem daně k závěru, že dodavatelský řetězec byl zasažen podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt mohl a měl vědět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy stran neprokázání nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že správce daně správně přenesl na daňový subjekt důkazní břemeno, neboť uvedl konkrétní pochybnosti o předložených dokladech a byl to daňový subjekt, který neprokázal přijetí zdanitelného plnění v deklarované výši od tvrzeného dodavatele, což je nezbytné pro přiznání nároku na odpočet daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odmítnutí registrace plátce DPH. NSS souladně se správcem daně konstatoval, že daňový subjekt nijak neprokázal faktické uskutečňování ekonomické činnosti a výši tvrzeného obratu v přihlášce k registraci plátce. Správce daně tak postupoval správně, pokud registraci plátce zamítl.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet z reklamních služeb z důvodu účasti daňového subjektu na podvodu na DPH. Na základě kasačních námitek daňového subjektu se NSS zabýval postupem správce daně při ukončení daňové kontroly, který shledal souladný se zákonem, a námitkou, že v obdobné věci správce daně postupoval rozdílně a nárok na odpočet DPH daňovému subjektu přiznal. K tomu NSS uvedl, že nelze dát daňovému subjektu za pravdu, neboť skutkové okolnosti nebyly v obou případech identické (jiný dodavatel, nezjištěna chybějící daň – nebyla zjištěna existence podvodu na DPH), tudíž závěry v této jiné věci nemohly nijak zpochybnit závěry správce daně v projednávaném případě.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil postup Krajského soudu v Plzni a daňových orgánů, které zpochybnily oprávněnost daňovým subjektem přebíraných nákladů od řídící společnosti holdingu za manažerské služby a služby s nízkou přidanou hodnotou. NSS odmítl veškeré procesní námitky týkající se projednání zprávy o daňové kontrole, neposkytnutí přiměřeného poučení, nedostatečně zjištěného skutkového stavu ze strany správce daně a taktéž neshledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci neuznání nároku na odpočet DPH při řetězových dodávkách pohonných hmot. NSS rozhodoval v dané kauzu již podruhé, kdy předtím shledal v postupu správce daně pochybení, neboť tento neprovedl všechny navrhované důkazní prostředky. Nyní NSS konstatoval, že správce daně vady řízení odstranil, provedl navržené výslechy svědků a důsledně prověřil, kdy a jak přešlo na daňový subjekt právo nakládat s pohonnými hmotami jako vlastník a zjistil, že k tomu došlo v jiném členském státě, kdy daňový subjekt fakticky převzal PHM tím, že byly naloženy na dopravní prostředky dopravců. NSS tedy konstatoval, že správce daně sice považoval organizaci dopravy za významné kritérium, ale zohlednil i další skutečnosti, čímž naplnil požadavky soudu dle původního zrušujícího rozsudku.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy. Předmětem sporu byla oprava DPH u pohledávky za dlužníka v insolvenčním řízení dle § 44 zákona o DPH. V projednávané věci byly řešeny intertemporální účinky změny judikatury rozšířeným senátem NSS (usnesení ze dne 16. 7. 2019, č. j. 1 Afs 29/2018 – 33). Daňový subjekt se kasací dovolával legitimního očekávání ve věci posouzení lhůty pro opravu, neboť oprava byla činěna ještě před rozhodnutím rozšířeného senátu NSS, ale v době, kdy byl znám rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 170/2014 ze dne 10. 12. 2014 s jiným právním názorem než tím, ke kterému později dospěl rozšířený senát. NSS nepřisvědčil existenci legitimního očekávání ve výklad § 44 odst. 1 ZDPH podle rozsudku sp. zn. 9 Afs 170/2014, neboť konstatoval, že názor Finanční správy, který byl daňovému subjektu znám, byl konzistentně i po daném rozsudku shodný s tím, jak danou problematiku později vyložil rozšířený senát NSS.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci odepření nároku na odpočet z důvodu účasti daňového subjektu na obchodech s kovovým odpadem, které byly zatíženy podvodem. NSS konstatoval, že správce daně poukázal na řadu skutečností nasvědčujících tomu, že se nejednalo o standardní obchodní případ a že dodavatel daňového subjektu od počátku postupoval s cílem získat neoprávněné daňové zvýhodnění, a proto s ohledem na okolnosti zjištěné a prokázané daňovými orgány dospěl NSS k závěru, že daňový subjekt o podvodu věděl nebo měl vědět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil rozhodnutí Finanční správy. Předmětem doměřené daně bylo neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (úklidové práce), u kterých nebylo prokázáno faktické uskutečnění. Podstatou kasační argumentace byla námitka, že daňové orgány pochybily tím, že neprovedly navržený výslech osob jednajících za jejího deklarovaného dodavatele, respektive námitka, že Městský soud v Praze pochybil tím, že v rámci posouzení žalobní argumentace návrh na výslech příslušného svědka (svědků) opomenul. Daňový subjekt však tuto námitku v žalobě neuplatnil, resp. neuplatnil ji srozumitelným způsobem, a proto NSS konstatoval, že nelze městskému soudu klást k tíži, že se tímto aspektem zjišťování skutkového stavu věci nezabýval.

NSS zamítl kasační stížnost Finanční správy a potvrdil zrušující rozsudek Městského soudu v Praze. Předmětem sporu bylo prokázání použití vozidla Ford Mondeo pro účely ekonomické činnosti. NSS shodně s městským soudem konstatoval, že správce daně neunesl důkazní břemeno stran vyvrácení věrohodnosti údajů v knize jízd předložené daňovým subjektem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ve věci podvodu na DPH s řepkovým olejem. NSS zkonstatoval nízkou úroveň právní argumentace v kasační stížnosti, kdy daňový subjekt téměř nereagoval na důvody rozhodnutí krajského soudu, ale mířil výlučně proti důvodům rozhodnutí správce daně, kdy kasační stížnost se téměř shodovala s obsahem žaloby. Kasační námitky tak NSS shledal nedůvodnými.

NSS vyhověl kasační stížnosti Finanční správy a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci dodatečně doměřené DPH. NSS shledal kasační stížnost částečně důvodnou a uvedl, že městský soud pochybil, pokud shledal jako nepřezkoumatelné odůvodnění použité metody výpočtu odpočtu daně v poměrné výši podle § 75 ZDPH. NSS shledal v tomto směru odůvodnění správce daně plně vyhovující kritériím přezkoumatelnosti správních rozhodnutí, neboť výpočet poměrového koeficientu byl vyjádřen zcela konkrétně, určitě a srozumitelně, a to i za situace, kdy daňový subjekt neposkytl dostatečnou součinnost a nedoložil potřebné doklady prokazující výši plnění. Co se týče zahraničního vysílání, přisvědčil NSS naopak městskému soudu, že odůvodnění rozhodnutí správce daně je v tomto směru nedostatečné, neboť se správce daně dostatečně nezabýval povahou platby přijímané v souvislosti s tímto vysíláním od Ministerstva zahraničních věcí.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy ne věci neuznání nároku na odpočet DPH. NSS souhlasně s Krajským soudem v Brně dospěl k závěru, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno stran prokázání faktického uskutečnění obchodního případu (nákup mobiliáře „lev s laní a pštros“) tak, jak bylo deklarováno na daňovém dokladu. Vzhledem k neobvyklosti předmětu obchodu nedoložil daňový subjekt správci daně ani žádné doklady, které by prokazovaly, že byl oprávněn s loveckými trofejemi obchodovat a že se jednalo o zákonnou transakci ve smyslu zákona o ochraně druhů volně žijících živočichů a regulování obchodu s nimi.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry Finanční správy o vědomé účasti daňového subjektu na podvodu při obchodování s měděnými katodami. Stěžejní námitkou daňového subjektu byla skutečnost, že měl správce daně vydat ručitelskou výzvu místo odepřít nárok na odpočet DPH. NSS v této otázce odkázal na svůj rozsudek sp. zn. 7 Afs 8/2018 a již ustálenou judikatury k této otázce, ze které jasně plyne, že institut ručení nemá přednost před neuznáním nároku na odpočet DPH. K otázce existence podvodu na DPH pak NSS uvedl, že závěry správce daně odpovídají míře pravděpodobnosti, kterou je nutné vyžadovat pro úsudek o existenci podvodu na DPH, tzn., že nešlo o žádné podnikatelské selhání jednotlivého obchodníka, neboť souhra zmíněných okolností není náhodná. Sada zjištěných nepřímých indicií pak postačovala k tomu, aby správce daně unesl důkazní břemeno, že daňový subjekt o podvodu na DPH věděl, resp. mohl a měl vědět.