Specializovaný finanční úřad
Druh daně: Daň z přidané hodnoty
Typ řízení: Nalézací (doměřovací) řízení – daňová kontrola
Popis skutkových okolností:
Hlavním předmětem podnikání daňového subjektu byl velkoobchod s pohonnými hmotami, dále silniční a motorová doprava.
V rámci daňové kontroly daně z přidané hodnoty správce daně zjistil, že daňový subjekt v letech 2011 a 2012 nakupoval pohonné hmoty (dále jen „PHM“) od tuzemských plátců, kdy místo nakládky PHM však bylo mimo tuzemsko, resp. v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „JČS“). V daných případech se jednalo o postupné obchody s PHM spojené s jedinou přepravou, a to z místa nakládky PHM v JČS do místa vykládky v České republice, s tím, že přepravu PHM prováděl daňový subjekt.
Z prověřovaných plnění byl daňovým subjektem uplatněn nárok na odpočet daně ve smyslu § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) v rámci daňových tvrzení k dani z přidané hodnoty (ř. 40) za kontrolovaná zdaňovací období. Správce daně posuzoval předmětné obchodní případy z pohledu stanovení místa plnění ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 ZDPH s vazbou na určení intrakomunitární dodávky ve smyslu rozsudků Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), tj. C-245/04 EMAG a C 430/09 Euro Tyre. Ve smyslu výše uvedeného správce daně došel k závěru, že u předmětných obchodních transakcí došlo k nesprávnému stanovení místa plnění při pořízení zboží z JČS a tím k nesprávnému uplatnění nároku na odpočet daně z daňových dokladů vystavených dodavateli daňového subjektu za zdanitelná plnění, která nejsou dle ustanovení § 2 ZDPH předmětem daně v tuzemsku.
Výsledkem daňové kontroly je tak doměření daně v řádu desítek mil Kč.
Druh daně: Daň z příjmu právnických osob
Typ řízení: Daňová kontrola
U daňového subjektu proběhla kontrola na DPPO se zaměřením na převodní ceny. Daňový subjekt je výrobcem, který veškerou svou produkci prodává spojené osobě v rámci nadnárodní skupiny podniků. V kontrolovaném roce dosahoval provozního zisku a současně daňové ztráty. Během daňové kontroly byla předložena dokumentace k převodním cenám, v níž byla jako nejvhodnější metoda stanovení převodních cen (TP) identifikována transakční metoda čistého rozpětí (TNMM) při použití zvoleného ukazatele ziskovosti na základě srovnávací studie. Správce daně prověřil jak metodu stanovení TP, proti které neměl námitek, tak i vlastní srovnávací studii a výsledné tržní rozpětí dotčeného ukazatele vzešlé ze srovnávací analýzy. Při hodnocení srovnávací studie bylo zjištěno, že některé parametry srovnávací analýzy neodpovídají funkcím a rizikům daňového subjektu, které vykonává, resp. nese ve skupině. Zároveň správce daně rozporoval srovnatelnost části společností, které vyplynuly ze srovnávací analýzy daňového subjektu. Správce daně tedy upravil srovnávací analýzu, přičemž následkem bylo, že zvolený ukazatel ziskovosti dosažený daňovým subjektem se po úpravě správce daně nacházel mimo mezikvartilové rozpětí, které vyplynulo z původní srovnávací analýzy. Daňový subjekt byl správcem daně vyzván dle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů k doložení rozdílu mezi hodnotou v rozpětí a daňovým subjektem dosaženou hodnotou zvoleného ukazatele, nicméně v reakci na výzvu DS nepředložil žádné důkazní prostředky, které by tento rozdíl doložily. Správce daně tak přistoupil k projednání výsledků kontrolního zjištění.
Výsledný rozdíl vyměřené daně a daně tvrzené daňovým subjektem v daňovém přiznání: snížení daňové ztráty o 25 mil. Kč.
Druh daně: Daň z přidané hodnoty
Typ řízení: Nalézací (vyměřovací/doměřovací) řízení - daňová kontrola
Popis skutkových okolností:
Specializovaný finanční úřad provedl daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty (dále jen „daňová kontrola DPH“) u dvou akciových společností, které obchodovaly s drahými kovy a byly si přímými obchodními partnery. U obou subjektů byla provedena daňová kontrola DPH za zdaňovací období 01-12/2011, 01-12/2012, 01-12/2013 a 01-03/2014. Správce daně zjistil, že v těchto kontrolovaných obdobích se oba daňové subjekty účastnily podvodu na dani z přidané hodnoty.
Kontrolované společnosti měly velmi omezené vlastní finanční zdroje, přičemž prostředky potřebné na jejich provoz tvořily především nadměrné odpočty DPH. Činnost těchto společností byla ukončena již po nevyplacení tří nadměrných odpočtů, ačkoli obě společnosti za rok 2013 vykázaly obrat vyšší než 5 miliard.
Daňové subjekty obchodovaly s materiálem obsahujícím drahé kovy (dále jen „MSDK“). MSDK byl obchodován v podobě slitků, granulátů či prutů s obsahem zlata o ryzosti nižší než 333 tisícin (333/1000). V případě kontrolovaných daňových subjektů se jednalo o MSDK, který obsahoval zlato, jehož ryzost byla v rozmezí 31-32,9 %. Takto přesnou ryzost považoval správce daně za neobvyklou a účelově dosaženou zejména v souvislosti se skutečností, že ryzost do 33,3% zlata umožňuje při obchodech s MSDK čerpat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, neboť při dodání zlata po dosažení hranice ryzosti 333 tisícin se uplatňuje režim přenesení daňové povinnosti za podmínek daných právním předpisem upravujícím daň z přidané hodnoty. Správce daně zjistil, že MSDK s obsahem zlata není „zbytkovým materiálem“ či produktem, který ztratil svou užitnou hodnotu, ale jedná se o záměrně vytvořenou komoditu, která je v obchodovatelné podobě nevyužitelná. Nejhodnotnějším prvkem ze slitku je vzhledem k jeho množství zlato a proto je nutné jej ze slitku rafinovat. Správce daně při souhrnném posouzení předmětu obchodů dospěl k závěru, že v případě MSDK se jedná o komoditu bez ekonomického opodstatnění, která je účelově vytvořena k čerpání daně z přidané hodnoty.
MSDK byl společností Akciové společnosti II. nakupován od Akciové společnosti I. MSDK byl Akciové společnosti I. dodáván výhradně 11 korporacemi personálně propojenými s Akciovou společnosti I. (správcem daně označené společnosti na pozici A), přičemž tyto společnosti sloužily k jedinému účelu - aby mohly být prováděny výkupy MSDK v hotovosti. Správci daně se podařilo zjistit dodavatele MSDK (společnosti na pozici B) společností na pozici A. Společnosti na pozici B jsou ve většině případů nekontaktní nebo se správcem daně nespolupracují. Z poskytnutých informací správců daně korporací na pozici B vyplývá, že z celkového počtu 75 korporací dodávajících MSDK korporacím A je 50 nekontaktních či nespolupracujících se správcem daně. Specializovaný finanční úřad zmapoval téměř 120 článků tohoto řetězce a v rámci ověřování obchodního řetězce identifikoval daňové subjekty, které neodvedly daň z přidané hodnoty. Většina nashromážděné produkce MSDK z celého obchodního řetězce byla prostřednictvím Akciové společnosti II. vyvezena do třetích zemí, dodána do jiných členských států, nebo pokud MSDK zůstávalo ve vlastnictví Akciové společnosti II., bylo rafinováno na investiční zlato, tj. Akciová společnost II. s obchodovaným MSDK prováděla takové transakce, které nepodléhají odvodu daně z přidané hodnoty.
Na základě provedeného dokazování posoudil správce daně uplatněný nárok na odpočet daně z pořízeného MSDK jako neoprávněný s tím, že daňový subjekt věděl nebo mohl vědět, že se zúčastnil plnění, které je zasaženo podvodem na dani z přidané hodnoty. K tomuto závěru správce daně využil judikatury Evropského soudního dvora ve věci Kittel a Recolta Recycling (C-439/04 a C-440/04, bod 47 ze dne 21. 6. 2012, dostupné na http://eur-lex.europa.eu).
Pozitivním výsledkem provedených kontrol nebylo jen samotné doměření daně, ale především znemožnění dalšího neoprávněného čerpání nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty.
Správce daně doměřil za uvedená kontrolovaná zdaňovací období daň z přidané hodnoty ve výši:
Akciové společnosti I. – 2.313.350.195,- Kč (daňovým subjektem byly nárokovány nadměrné odpočty ve výši 147.389.514 ,- Kč)
Akciové společnosti II.– 2.110.905.148,- Kč (daňovým subjektem byly nárokovány nadměrné odpočty ve výši 2.099.628.605,- Kč)
